Tělovýchovná jednota SOKOL byla ve Svobodných Dvorech založena dne 12.května 1912. Stalo se tak na základě iniciativy Josefa Dvořáka a Josefa Holečka, za pomoci již existující jednoty sokolské v Plotištích n.L.. Plně se tehdy uplatňovalo Tyršovo heslo "Ni zisk,ni slávu" . Vznik jednoty byl možný jedině díky lásce a oddanosti myšlenkám sokolským, nezištné a obětavé práci zakládajících členů. Nezalekli se nevděku za dobrou práci, nečekali odměnu hmotnou, ani morální. Z této doby je ve staré kronice věta : " Kéž stojí v čele naší jednoty vždy jen takoví vedoucí."
Počátky jednoty jsou spjaty s hostincem bratra Jaroslava Morávka . Zde bylo 28.května zahájeno cvičení mužů.
Konec 1.světové války, která činnost přerušila, vyvolal novou vlnu nadšení, která se projevila obnovou činnosti, vč. kulturních akcí a výletů. Poprvé se členové zúčastnili v r. 1920 VII. všesokolského sletu. Spolková činnost se přesouvá do hostince br. Otakara Smetany.
V roce 1918 bylo ustanoveno " Družstvo pro výstavbu a provoz sokolovny", s hlavním iniciátorem učitelem Klubíčkem. Družstvo za význačné pomoci místních podnikatelů svůj nevídaný úkol splnilo a nová sokolovna byla slavnostně otevřena 31.července 1921.
Po letech bohaté činnosti v novém stánku , i letech jejich ochabnutí, přišel rok 1929, kdy dne 4.července větrná smršť strhla z budovy střechu a pobořila štítové zdi, vyvrátila železobetonový plot. Jen náhodou v tělocvičně nikdo nebyl a nedošlo tak ke ztrátám na životech členů. Díky usilovné práci hlavně Jar. Srdínky a Jos.Klubíčka, byla uspořádána sbírka mezi sokolskými jednotami a již 17.listopadu se zahájil provoz opravené budovy posvícenskou zábavou.
V následujícím roce 1930 se prohlubuje nedorozumění mezi jednotou a družstvem, což výrazně brzdí aktivitu a rozvoj činnosti . Jednota se dostává do finančních problémů.
V roce 1934 byl založen sportovní klub METEOR a zároveň uskutečněn první pokus o zřízení kluziště u sokolovny, který skončil neúspěšně. V sokolovně se hraje divadlo.
Za 2.světové války se činnost opět zastavuje a ze sálu se stává skladiště německé armády.
Následné ukončení války vyvolává nové naděje a nadšení do obnovy činnosti, ale příchod února 1948 znamená opět zásah do života jednoty, která je násilně přejmenována na nynější SLAVOJ a je převedena do správy Nákupního družstva. Následuje neblahé období , kterému navzdory probíhala v sokolovně bohatá činnost a stále jsme chodili "do Sokola". Léta padesátá jsou naplněna cvičením dětí i dospělých, kde se objevuje jméno Heleny Markové, následně Květy Ziklové , Franty Višňáka. Utváří se parta mužů i žen, aktivně se zúčastňují sletu v r. 1948 a následných spartakiád.
Aktivní je METEOR, který dosahuje pod vedením Václava Drahoráda v nelehkých podmínkách výrazných sportovních úspěchů, zejména v hokeji. Ten ve snaze pomoci klubu prodal koně a povoz, který využíval jako rozvažeč mléka a peníze půjčil klubu na vybudování hřiště. Sám pak mléko rozvážel na kole, nebo pěšky. S Meteorem jsou spojena jména: Šťástek, Dušek, Pavlíček, Fišer, Smetana, Souček, Zeman, Kotrč, Kupka . V tomto složení se stávají mistry župy.
Tato éra měla úspěšné pokračování pod vedením našeho člena a občana Mirka Fajla, který byl trenérem i funkcionářem hokeje i fotbalu. Mimo to i kapelníkem orchestru osvětové besedy.
Hřiště vyrostlo pod zalesněnou strání a klub se na něm stal nejlepším ve východních Čechách a předstihl kluby s dlouholetou tradicí. Toto hřiště sloužilo svému účelu až do sedmdesátých let.
Nyní jej potomek nadšenců tělovýchovy po restituci rozprodal na parcely, kde stojí domky, právě tak, jako i na fotbalovém hřišti , kolem kterého byla plochodrážní dráha. Pamětníci si jistě vybaví slavná jména jezdců, jako jsou Špinka, Rosák, Lucák a další, včetně těch zahraničních es té doby. Na organizaci a provozu se naše jednota velmi aktivně podílela.
V době nejtěžší, kdy i na nás dopadla normalizace po okupaci v r. 1968, se funkce předsedy TJ po Břetislavovi Nožičkovi ujal obětavě a na dlouhá léta Miroslav Zikl. Bylo to období, kdy se započalo s nutnými opravami původních prvků budovy. V této době, kdy došlo díky novému sídlišti k nárústu občanů, došlo i k nárůstu členské základny a zájmu o sportování. Aktivní byl i turistický oddíl pod vedením Josefa Drešera, kdy jsme kromě společných akcí za krásami vlasti, založili tradici vlastní - pochod " Mámo, táto, pojďte s námi". Po trase na Hrádek u Nechanic , jsme s menšími změnami organizovali úspěšně mnoho ročníků. Zde je nutno jmenovat celé rodiny obětavých organizátorů - Kašparovi, Michálkovi, Polanských, Ziklovi, Martínkovi, Morávkovi a Komárkovi.
Tato parta vybudovala v aci "Z" i zpevněné víceúčelové hřiště a živičným povrchem, které slouží dodnes, opatřeno umělým povrchem, který byl s pomocí financí města uveden do provozu při 90. výročí založení TJ.
Po roce 1989 jsme navázali spolupráci s magistrátem města Hradec Králové, který nám významně přispěl na údržbu budovy a venkovního hřiště. Díky tomu máme provedenou kompletní vodorovnou izolaci zdiva, rekonstrukci sociálního zařízení tělocvičny, vybudovanou klubovnu s vlastním zázemím. Dokončili jsme vodovodní a kanalizační přípojku. Na travnaté ploše vzniklo dětské hřiště. Venkovní hřiště s umělým povrchem funguje jako školní hřiště, pod dohledem placeného správce.
autor: Rudolf Polanský